Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Kostel a některé další památky

Neoddělitelnou, přímo integrální součástí každé větší obce, i když stavbou odlišnou, byl kostel. Je potvrzeno, že již před první písemnou zmínkou tu existovala fara, v nejbližším okolí pak ještě v Biadlech a Bukové. Duchovní správci farního úřadu vždy dbali, aby liturgická úroveň bohoslužeb i péče o kostel byly na úrovni požadované nadřízenou církevní správou. Farní úřad byl proto mj. zapojen i do rekatolizačního procesu v 17. -18. století. Péče o kostel přináležela vlastníku obce, později přešla na majitele panství. Zaznamenáno, že nejhorší péči zažil kostel za hraběte Berchtolda koncem 17. století. Nově nastoupivší farář Zborovský napsal, že nalezl jakous chalupu podobnou více pastoušce než faře. Změna k lepšímu nastala až s příchodem Kolovratů, kteří pokračovali v plnění patronátních povinností. O zajištění patronátních povinností žádal Místní národní výbor v srpnu 1946 i děkan František Humpál, neboť jak uvedl, dosavadní zanikly rozparcelováním velkostatku.

Roku 1817 byl kostel požárem značně poničen, zůstaly jen obvodové zdi. Následujícího roku byl již znovu jako farní kostel sv. Mikuláše vysvěcen. V roce 1996 byla provedena generální oprava vnější fasády včetně nové věže a krytiny i nového hodinového stroje. Ke kostelu vždy patřily polnosti, louky i domácí zvířectvo. Vedle podpory patronátní byly zdrojem materiálního zajištění potřeb fary. Kostelu se nevyhnuly ani pohromy válečné. Jak v první, tak i ve druhé světové válce byly zvony zabaveny pro válečné účely.

Katolický kostel měl v novodobém období dvě významné postavy: v poslední čtvrtině 19. století arciděkana Jana Žilíka a ve 20. století děkana Františka Humpála. Tomu bylo v létě 1947 Místním národním výborem uděleno čestné občanství města u příležitosti jeho 40letého působení v Merklíně a 50letého výročí jeho kněžské služby. Jako farář působil zde několik let i Fr. Vacek, známý v literárním světě i jako autor (Fr. J. Vacek Kamenický) ohlasu lidových písní (např. píseň U panského dvora).

Centrem náboženského vyznání českobratrského evangelického se stala Husova kaple vystavěná v roce 1931 z iniciativy místních i okolních věřících, zejména statkáře Bohumila Tichoty ze Ptenína. Bylo to deset let poté, co stoupenci myšlenek církve započali mezi veřejností šířit podstatu jejího poslání náboženského i společenského.

Opravdu svátečním večerem byl pro věřící církve štědrý večer roku 1950. Toho dne poprvé do ticha tohoto posvátného večera zazněl z věže kaple nový zvon. Zvon váží 80 kg a byl nazván Mistr Jan Hus. Dnes je jméno církve známo především charitativní a vzdělávací činností Speciální školy Radost pro děti s více vadami při středisku Diakonie této církve.

I další památky v obci jsou převážně projevem náboženského cítění dané doby. Nejednou byly na náklady patrona nebo obecního úřadu opravovány. Zahrnujeme mezi ně pomníky, kříže, kapličky a Boží muka.


Pomníky: sv. Anny (1859), sv. Vavřince (1886), sv. Gotharda (1765), sv. Floriana a sv. Notburgy (1765, u kostela sv. Mikuláše), sv. Jan Nepomucký (1738).


Kříže: na náměstí (1854), na starém hřbitově (1869), Tři kříže (asi 1883), kříže u silnic (k Soběkurům, za Kloušovem).


Kapličky: sv. Antonína (při silnici do Soběkur), sv. Prokopa (při silnici do Přeštic).


Boží muka: v Kloušově a na Lhotě. Památnými místy jsou i hřbitovy ( starý založen roku 1784, nový 1960).


Merklínský zámek Merklínský zámek
Kaplička - Lhota u Merklína Kaplička - Lhota u Merklína
Socha sv. Notburgy Socha sv. Notburgy
Bývalý kostel v Bijadlech Bývalý kostel v Bijadlech