Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Léta meziválečná (1918-1939)



Tak jako v jiných částech země došlo krátce po 28. říjnu i v Merklíně k tříbení politického myšlení a oživení spolkové činnosti. Jedním z prvních projevů nového vývoje bylo vysazení lípy svobody 21. dubna 1919 proti katolickému kostelu. Zvýšil se zájem o četbu denního tisku (Československý rozhlas začal vysílat až v roce 1923). Nové republikánské zřízení zavedlo řadu demokratických opatření v oblasti politické, hospodářské i kulturně osvětové. J

Jedním z prvních důležitých politických opatření byl zákon o volbách do obcí z 31. ledna 1919. Ten zcela odstraňoval již zmíněná volební zvýhodnění části obyvatelstva (zájmové zastou-pení) a zaváděl poměrné zastoupení občanů při správě obce na základě volebního práva mužů a žen od 21 let. Voleb v průběhu takřka devadesáti let bylo mnoho. Uvedeme, vzhledem k rozsahu práce, podrobněji jen výsledky popřevratové (1919, 1946, 1990).

Červnových voleb do obcí v roce 1919 se zúčastnily čtyři volební skupiny a dosáhly tohoto zastoupení ve 24 členném obecním zastupitelstvu:



Československá soc. dem. strana dělnická 12 zástupců
Republikánská str. (agrární) čsl. venkova 3 zástupce
Strana živnostensko obchodnická 7 zástupců
Skupina nezávislých voličů 2 zástupce



Starostou byl zvolen Bohumil Oberdörfer, horník, za soc. demokracii, prvním náměstkem Antonín Brabec, obuvník, za stranu živnostensko obchodní.

Uvedené skupiny zůstaly v tomto početním pořadí, s menšími přesuny mezi nimi, až do druhé světové války. Starosta, jeho náměstci i radní byli zvoleni tajně lístkovým systémem. Nemuseli tak vždy reprezentovat nejpočetnější skupinu zastupitelů.

Obecní zastupitelstvo řešilo zdánlivě se opakující, ale vždy nově a potřebně se vyskytující problémy, např. úpravu cest a silnic. Nejednou byla opravována cesta od sýpek ke hřbitovu, silnice od parku k jatkám, cesta od měšťanské školy k českobratrskému kostelu a cesty vedoucí od této k silnici zemětické a další. Nebylo snad jednoho roku, aby se některá část té či oné cesty nevyspravovala. Při každé takové opravě se velmi pečlivě propočítávaly celkové náklady. Za přívozce kamenného materiálu byli vybíráni ti, kteří nabídli nejnižší ceny.

Nejzávažnějším problémem merklínské komunální politiky dvacátých let byla elektrifikace obce. Projednávala se několikrát na zasedáních rady a zastupitelstva, vedla se jednání s dalšími obcemi i elektrárenským svazem. Ještě v listopadu 1923 zastupitelstvo konstatovalo, že naděje na elektrifikaci není, dokud se k primérní síti mezi Přešticemi a Merklínem nepřihlásí Skočice, Roupov a Otěšice. V roce 1924 se proto vedla dokonce jednání o napojení na síť okresu kdyňského.

V září 1925 padlo konečné rozhodnutí: obecní zastupitelstvo schválilo projekt elektrifikace obce vypracovaný Západočeským elektrárenským svazem ve výši 204.050,- Kč. Zároveň bylo usneseno, že zřizování domovních přípojek "díti bude se po dobu dvanácti měsíců po zahájení dodávání proudu na účet obce, po této době pak na účet odběratele". Rok 1926 je tudíž významný - obec byla elektrifikována. Na svátek sv. Josefa, 19. března, rozsvítily se první žárovky v bytech (byť často 15 W) i na vytypovaných místech ulic. V obci bylo instalováno 23 lamp veřejného osvětlení (jedna lampa nejvýše do 60 W). Na radnici byla zřízena elektrická siréna pro ohlašování poledne a případné živelní pohromy.

Velkou starost dělalo obecnímu zastupitelstvu zajištění autobusového spojení především do okresního spádového města Přeštice, odkud bylo možné vlakové spojení do Plzně a Klatov. Po mnoha obtížných jednáních začal teprve v prosinci 1926 jezdit autobus z Merklína do Přeštic (a odtud do Nepomuku) a v prosinci 1927 z Merklína do Stoda. K dalšímu autobusovému spojení došlo poté, co hornické autobusové družstvo v Poděvousích dostalo koncesi na dopravu osob na Masarykovy doly v Týnci. Ještě ve dvacátých letech se objevovaly návrhy na oživení dříve projektovaného železničního spojení Staňkov-Merklín-Přeštice-Nepomuk. Projekt 23 km dlouhé železniční spojky ze Staňkova přes Merklín do Přeštic byl vypracován v roce 1884, kdy zde prosperovalo několik uhelných dolů. Ve dvacátých letech byly proto tyto návrhy zcela nereálné, neboť již před válkou byly odmítnuty jako ekonomicky ztrátové.

Velkým sociálním počinem byl návrh městské rady, schválený obecním zastupitelstvem v prosinci 1926, která "přihlížejíc k nutnosti lepšího ubytování chudých příslušníků obce, již od delší doby zanáší se myšlenkou na vystavění městského chudobince". Projektované náklady činily 178.836,- Kč. V nabídkovém řízení se přihlásily čtyři firmy. Stavbou byl pověřen Vojtěch Oulík, mistr zednický a tesařský z Merklína, který dostal zadání ve výši 149.869,- Kč. A tak na pozemku od místního velkostatku byla v roce 1927 postavena budova s č. p. 145, aby "věnována byla trvale veřejnému chudinství jako chudobinec". Bydleli v ní tehdy opravdu ti nejchudší občané obce. Merklín na konci tohoto roku měl 1560 obyvatel ve 412 domácnostech.

V následujícím období se též konala slavnostní zasedání obecního zastupitelstva: K 10. výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1928, slavnostní projev přednesl starosta Antonín Brabec; k 15. výročí vzniku ČSR starosta Antonín Plecitý. Na tomto zasedání bylo usneseno věnovat z prostředků obce 500,- Kč na Národní leteckou sbírku, která se v tehdy již komplikující mezinárodní situaci jevila velmi naléhavou.

Slavnostní zasedání obecního zastupitelstva se konala i k 80. a 85. narozeninám prvního prezidenta Tomáše Garyka Masaryka (7.3.1850-14.9.1937). Ze zasedání 7. 3. 1930 bylo po projevu starosty Antonína Brabce odesláno kanceláři prezidenta republiky pozdravné poselství s přáním, "aby Prozřetelnost dlouho ještě pana presidenta při dobrém zdraví ku blahu národa našeho zachovala". Obdobné zasedání k 85. narozeninám se konalo 10. 3. 1935. Na něm byl pan prezident zvolen za "neocenitelné zásluhy, které si o samostatnost našeho národa získal, z úcty a vděku, všemi hlasy přítomných čestným občanem města Merklína".

K první polovině třicátých let se vedení obce vážně zabývalo výstavbou nové radnice. Projektované náklady činily 172.329,- Kč. Z obavy o zadlužení obce byl projekt na návrh městské rady obecním zastupitelstvem 3. dubna 1934 odložen na neurčito.

Tak jako je mnohotvárný a různorodý život lidí v jejich práci a potřebách, byla i činnost vedení obce velice mnohotvárná. A nešlo jen o novou dřevěnou lávku na "Písek", nový železobetonový mostek přes Merklínku ke hřbitovu, ale i o udě-lování množství koncesí pro nové živnosti, starosti o chod školy, podpory nejchudším, stanovení daňových výměrů včetně nápojů, řízení místních jatek, obecních lesů, pronájmu půdy a pastvin, dbání veřejného pořádku, spolupráce se zájmovými organizacemi, řešení řady občanských nesrovnalostí a prohřešků i dalších, mnohdy nelehkých, problémů.

K 1. lednu 1934 odešel po 39leté službě u obce do důchodu obecní tajemník Josef Erhart. Zastupitelstvo mu na svém zasedání 5. prosince 1933 poděkovalo a udělilo čestný diplom za svědomité služby ve prospěch obyvatel obce. Josef Erhart je autorem rozsáhlé a obsahově bohaté práce "Kronika města Merklína (1924, 262 stran). Na svou dobu je to dílo vzácné, takřka ojedinělé, neboť obdobnou výpověď o své historii, vydanou tiskem, neměla ani převážná část velkých měst, natož obce naší velikosti. Josef Erhart zemřel v lednu 1944. 

Na jeho místo byl v červenci 1935, za poměrně velmi přísně stanovených pracovních podmínek, přijat jako "adjunkt městského úřadu" Josef Pavlík (nar. 1907). Za vzorné plnění pracovních povinností byl následně jmenován obecním tajemníkem a v březnu 1940 mu byla udělena smluvní definitiva.

V souvislosti se zvyšujícím se nebezpečím pro ČSR ze strany Německa byla v létě 1938 započata výstavba kasáren (vedle obecního chudobince), která byla krátce po mnichovských událostech v témže roce přerušena.

Zmíněný rok 1938 končí pro ČSR tragicky. Mnichovskou dohodou, podepsanou 29. září 1938 Anglií, Francií, Německem a Itálií, byla republika nucena odstoupit Německu, Maďarsku a Polsku zhruba jednu třetinu svého území (41.500 km2, z toho Německu 28.680 km2), kde žilo 34% obyvatelstva (asi 5 milionů, z toho 1,431.000 Čechů, Slováků a Ukrajinců). Statisíce Čechů a Slováků opouštěly násilně svá bydliště, často jen s nejskrov-nějším osobním majetkem a v ohrožení života, a stěhují se do zbývající části republiky. Svou vlast nezradili a přesto byli vyhnáni. V říjnu abdikoval a do zahraničního exilu odešel prezident Dr. Edvard Beneš.

Období od října 1938 do 15. března 1939 je v dějinách naší země označováno jako Druhá republika. Dosud existující systém politických stran byl zlikvidován a byly vytvořeny jen dvě strany: Národní strana práce a Strana národní jednoty. Prezidentem této pomnichovské Česko-Slovenské republiky byl 30. 11. 1938 zvolen Dr. Emil Hácha, prezident Nejvyššího správního soudu.

I pro Merklín znamenaly tyto události některé změny. Netýkaly se ani tak komunální politiky, i když v obci nastal nouzový nedostatek bytů v souvislosti s příchodem některých občanů ze zabraných Sudet, jako změny v geografické poloze. Merklín svým katastrem začal najednou sousedit přímo s Německem v podobě společné hranice s katastrem holýšovským (Holýšov byl zahrnut do území zabraného Německem). I občané zaměstnaní ve Stodě či na šachtě v Týnci a Zbůchu museli za Čelákovy procházet německou kontrolou. Docházelo i k určitému zneklidnění mezi obyvatelstvem. Místní obchodníci s textilním zbožím, obuví, mýdlem aj. výrobky zaznamenaly zvýšený prodej. Předtucha horších časů byla v dané době na místě.