Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Léta okupace (1939-1945)



Byla to nejtragičtější léta novodobých českých dějin. 15. března 1939 německá vojska obsadila zbytek Čech, Slováci vyhlásili samostatný stát. Na území Čech zřídili Němci tzv. Protektorát Čechy a Morava s říšským protektorem v čele. V jeho rukou byla fakticky soustředěna veškerá zákonodárná a výkonná moc. Česká autonomní správa (protektorátní vláda a státní prezident E. Hácha) byla všestranně a na všech stupních podřízena okupační moci.

Jedinou politickou stranou, později hnutím, se stalo Národní souručenství, propagující spolupráci s Německem a jeho záměry. Jeho členy mohli být jen muži a bylo budováno silně zastrašovacími metodami. Jen tak se mohlo stát, že mělo na dva miliony členů. Platí to i o naší obci. Kronikář poznamenal, že "v Merklíně bylo dosaženo 100% přihlášek". Přesto lze z uvedeného počtu předpokládat, že nejméně 95% organizovaných občanů zůstávalo přesvědčenými vlastenci.

Některé informace o této době: 20. dubna 1939, v den 50. narozenin "Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera", zavlála poprvé na merklínské radnici německá vlajka s hákovým křížem, bylo zavedeno ježdění vpravo, zatemnění oken (bylo pravidelně kontrolováno) proti nebezpečí leteckých útoků. Od 1. října 1939 byl zaveden lístkový přídělový systém, který se postupně rozšířil na všechny životní potřeby. To si vyžádalo výpomocnou úřední sílu na obecním úřadě. Začal nedostatek uhlí způsobený tím, že Masarykovy uhelné doly zůstaly v zabraném území. K částečnému odlehčení, výpomoci, došlo otevřením dolu ve Vytuni u staňkovské silnice. Byly zavedeny různé válečné přirážky např. k pivu (ne vždy ho byl dostatek), kuřivu (také na příděl), vínu, lihovým nápojům aj.

Hrubě ponižující byla opatření zavedená proti občanům židovské národnosti, v terminologii doby: proti Židům. Jejich majetek byl převáděn do "arijských rukou", byli zbavováni zaměstnání a vystavováni nevýslovně ponižujícímu zacházení. Týkalo se to i občanů židovského vyznání v naší obci. Místnímu zvěrolékaři MVDr. Jaroslavu Veseckému, č. p. 137, bylo jako neárijci zakázáno dělat prohlídku masa poraženého dobytka na zdejších jatkách. S obecním úřadem se dohadoval o proplacení alespoň těch prohlídek, které do března 1940 provedl. Ač neradi, představitelé obce museli plnit tato zlá nařízení tehdejších protektorátních úřadů.

Kontrolou masa byl místo něho zatímně pověřen zdejší lékař MUDr. Jan Matoušek. Po něm na určitou dobu byl touto povinností pověřen MUDr. Vilém Řepka.

Tragický byl v tomto období rok 1942, kdy po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Hendricha 27. 5. 1942 československým londýnským odbojem, došlo k vyhlášení stanného práva. V jeho rámci bylo vyneseno přes 1.800 rozsudků smrti, vyvražděny Lidice a tisíce lidí byly zatčeny. Z Merklína byl popraven 6. listopadu Bohumil Tichota, rada ministerstva zemědělství; údajně na udání za porážku vepře na černo byl zatčen řezník Eduard Klein a v Praze popraven.

Zatčeni v červnu 1942 byli: učitel Jan Rádl (vězněn do prosince téhož roku), učitel Josef Frouz (vězněn do konce války v koncentračním táboře), v roce 1943 MUDr. Vilém Řepka (vězněn červen - srpen).

Smutným dnem byl 24. listopad 1942, kdy v rámci nacistického programu likvidace Židů došlo k jejich odsunu z Merklína. Šlo o tyto občany: Rudolf Ascher (53 let), Žofie Ascherová (60), Adolf Buchlinder, Richard Frantl (25), Eliška Kleinová (46), Lili Kleinová (13), Adolf Mautner (37), Eliška Mautnerová (35), Eva Mautnerová (8), Mořic Rederer (59), Kamila Redererová (57), MVDr. Jaroslav Vesecký (40). Z uvedených přežili pouze dva: Richard Frantl a Lili Kleinová. Nelze vůbec popsat fyzické a duševní utrpení jmenovaných od prvních represivních opatření proti nim na jaře 1939 až po chvíle jejich skonu či návratu. K jmenovaným obětem války nutno zařadit ještě Josefa Kundráta (28), který podlehl smrtelnému zranění spojeneckých hloubkových letců. Válka si tak z řad merklínských občanů vyžádala třináct obětí.

Vedle těchto smutných stránek protektorátního života nutno připomenout ve stručnosti i počínání nadějnější, plné lidské solidarity a statečnosti. Většina místních rolníků pomáhala, navzdory přísnému zákazu, občanům prodejem obilí, mléka, vajec a brambor. Mimořádnou statečnost projevil majitel mlýna Jan Pavlík se svým bratrem Bohumilem a ředitelem velkostatku Josefem Klokočkou. Bratři Pavlíkové prodávali lidem, ač pod hrozbou trestu smrti, 2-3 kg mouky za úředně stanovenou cenu v přijatelných intervalech. Bylo to umožněno tím, že velkostatek po splnění předepsaného kontingentu obilí z rozhodnutí ředitele Klokočky neodevzdal obilní přebytek protektorátnímu výkupu, ale opět za úřední cenu ho prodal do mlýna. Snad v žádném mlýně v širším okolí se tak lacino mouka neprodávala, ale i dráže prodávaná mouka byla velkou pomocí. Jmenovaní aktéři toto své vlastenectví nikdy nevyzvedávali, ač na to měli právo nejpřednější.

Za války byla v obci na jaře 1942 ustavena i odbojová skupina. Vedl ji MUDr. Vilém Řepka a byli v ní dále Tomáš Odvody, odb. učitel a Josef Beran, cestář. Skupina ještě s dalšími pomocníky vyvíjela činnost hlavně ke konci války, kdy z různých pracovišť se podařilo uniknout totálně nasazeným, např. Slovákům nebo sovětským zajatcům a zde se jim dostalo přechodného úkrytu a jídla.

Za lidsky smutnou kapitolu důsledků války lze považovat i 348 evakuovaných německých občanů, tehdejším označením národních hostů, z oblasti Horního Slezska, kteří byli v polovině února 1945 dopraveni do Merklína. Ubytováni byli většinou v budově měšťanské školy, v menším počtu u jednotlivých občanů. Koncem války byla většina opět odsunuta, zbývající skupina v květnu 1945. 

Byla to zlá doba. O její atmosféře mnoho napovídá i tento nápis (cedulka), který musel být povinně připevněn na každém radiopřijímači: "Pamatuj, pamatuj, že poslouchání zahraničního rozhlasu je zakázáno a trestá se káznicí nebo smrtí". Občané ale přes toto varování zahraniční vysílání, především londýnské, v menší míře moskevské, poslouchali, důvěrně známí se k jeho poslechu scházeli a tak prohlubovali své antinacistické smýšlení.




Osvobození města




Došlo k němu v neděli 6. května 1945 v dopoledních hodinách, přesně na den, kdy před jedenácti měsíci se anglo-kanadská a americká vojska vylodila na březích francouzské Normandie. Kolona Shermanů, nejznámějších amerických bojových tanků za druhé světové války, přijela po staňkovské silnici. Hned při vjezdu byli vojáci na nich vítáni s bezprostřední radostí a srdečností, muži, ženy a mládež je zdravili mávajíce čepicemi a šátky. Na náměstí, kam dojely, bylo již plno lidí (motory tanků bylo slyšet z velké dálky). Uvítala je zde paní Ilona Pálffyová. Mnozí občané nabízeli pečivo v různé podobě (buchty, koláčky aj.) a předávali květiny.


tankAmerický tank v Merklíně

Američtí vojáci, kteří osvobodili Merklín, byli součástí pluku A 58. pěšího praporu 8. obrněné divize. Jejich znakem byl tříbarevný trojúhelník s číslem 8. Ubytováni byli po rodinách, tři velitelé na zámku. Kancelář velitelství měli v čp. 3. Denně prováděli ceremoniál vztyčování a sejímání vlajky své země na stožáru před radnicí. Za projev příznivé atmosféry jejich pobytu lze považovat, že dvě mladé ženy, Jiřina Bláhová a Jarmila Hesová se za americké vojáky provdaly, odjely za nimi do Spojených států a již nejednou se obě do svého rodného města přijely podívat.

Merklín definitivně opustili 14. září 1945. Za zamyšlení stojí rychlý zvrat událostí několika měsíců roku 1945: V polovině dubna přijíždí do obce německá jednotka SS v počtu 150-200 mužů z 11. pancéřové divize. 3. května odchází směrem na západ. Za tři dny nato vstupují do obce americké jednotky. A nyní v září také odchází. Dvě skupiny vojsk s diametrálně rozdílným posláním! Byla to opravdu revolučně převratná doba.