Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Oblast Merklína byla osídlena již v pravěku, jak to dosvědčují četné archeologické nálezy z okolí města, datované do doby bronzové.

První písemné zprávy o osadě Merklín pocházejí až z období kolem poloviny 14. století. Již tehdy, v souvislosti s držením obce bratry Dněprem a Bohuslavem, byl Merklín zmiňován jako městečko s kostelem a tvrzí. Po smrti bratrů získala Merklín Bohuslavova dcera, provdaná za Konráda Borníka ze Štíťar, který kolem roku 1431 prodal zdejší panství stříbrskému měšťanu Michalovi, později psanému z Merklína. Jeho syn Petr Merklínský z Merklína, velký stoupenec Jiřího z Poděbrad, získal pro Městečko od krále r. 1465 právo konání týdenního trhu. Na sklonku 15. století prodali Petrovi synové Jan a Petr Merklín Vilémovi z Chřínova. ten dal založit zdejší rybník, zvaný dnes Merklínský, rozkládající se na ploše asi 36 hektarů.



zamek_nacrtNěkdejší merklínský zámecký areál, sestávající dnes z budovy zámku, rozlehlého zámeckého hospodářského dvora, parku, zámeckých sklepů a mohutné kamenné sýpky, patří k charakteristickým příkladům venkovských feudálních sídel. Patrová čtyřkřídlá budova zámku s uzavřeným nádvořím je situována v parku, jehož hlavní část leží západně a severně od zámeckého objektu. Nádvoří zámku je ze tří stran obklopené arkádami, v patře druhotně zazděnými. Průjezd se vstupem v průčelí objektu je stejně jako řada jiných místností v přízemí sklenut. Lze předpokládat, že zámek získal svoji současnou podobu nejpozději v průběhu 17. století, kdy byl pravděpodobně přestavěn z někdejší středověké tvrze. Ještě na konci 18. století byl opatřen vysokou věží strženou snad v letech 1824 - 1825, kdy byl opravován zřejmě v souvislosti s rozsáhlým požárem Merklína, k němuž došlo v únoru 1817. 
Jinou dominantní stavbou zámeckého areálu je kamenná sýpka, situovaná nad zámkem v horní části parku. Byla vystavěna v průběhu 2. poloviny 17. století. Pozoruhodná je také kamenná tarasní zeď parku, vyrovnávající svažitost terénu mezi zámkem a parkem.



Chřínovcům z Chřínova patřilo Merklínské panství prakticky po celé 16. století. Na počátku 17. století získávají merklínští měšťané povolení vařit pivo a další městská privilegia. Na počátku třicetileté války bylo městečko v průběhu bitvy mezi Mansfeldovými vojsky a císařskými kozáky poškozeno. Válkami, průtahy vojsk a všeobecnou bídou v letech 1624 - 1652 Merklín zpustl a vylidnil se. Majitelé se střídali, stále zadlužené panství bylo prodáváno nebo pozastavováno. V té době také obec dosídlila početná skupina Němců z Horní Falce a Bavorska, kteří sem přišli na žádost tehdejšího majitele Jana Grefa z Grefenberku.


kostel_nacrtKostel sv. Mikuláše byl vystavěn již v období 14. století. Radikálně byl přestavěn na konci 17. století, kdy byl také prodloužen. Během zhoubného požáru města v únoru 1817 byl kostel značně poškozen. Rok poté však již byl opraven. Obdélné klenutá loď kostela s polygonálním závěrem je v jihozápadním nároží stavby opatřena věží, jejíž fasáda je členěna lesénovým řádem. Kaple přistavená k presbyteriu je sklenuta eliptickou klenbou. Areál kostela doplňuje barokní fara vystavěná r. 1712 a sochy sv. Floriána a sv. Notburgy datované vročením do roku 1765. Kamenné skulptury byly zhotoveny spolu s další sochou sv. Gotharda, stojící dnes při silnici na Ptenín, ve druhé polovině 18. století nákladem rodu Morzínů pro výzdobu zámeckého areálu, odkud byly v pozdějších letech přemístěny na současná místa.


Roku 1659 koupil Merklín Jakub Filip Berchtold z Uherčic, na jehož protiprávní způsoby přisvojování cizího majetku často v peticích poukazoval místní lid. Když Jakub Filip, který nechal zdejší středověkou tvrz přestavět na barokní zámek, roku 1680 zemřel, přešlo panství pod správu jeho syna, Františka Ferdinanda z Berchtolda. O 12 let později koupil značně zadlužený merklínský statek František Zdeněk Novohradský z Kolovrat. V daném čase již k merklínskému panství kromě městečka patřilo dalších pět obcí, včetně zpustlých Biadel. Roku 1695 vymohl Zdeněk Novohradský z Kolovrat na císaři Leopoldovi pro Merklín právo konání tří výročních trhů.


socha_nacrtSoubor kamenických děl ve městě samém doplňují sochy sv. Anny z roku 1859, sv. Vavřince z roku 1867 a vysoký kříž z roku 1854. Vedle vzpomenutých skulptur z období 19. století, stojících v centrální části obce, poutá pozornost i socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1738, postavená na dvouobloukovém kamenném mostě pod rybníkem. K sakrálním stavbám v obci samé kromě kostela sv. Mikuláše a novodobého evangelického kostela od architekta Gschwinda patří i výklenková kaplička sv. Antonína z druhé poloviny 18. století stojící při silnici pod zámeckým areálem a dále drobná kaplička sv. Prokopa postavená u silnice do Soběkur.


Na sklonku dvacátých let 18. století přešlo panství pod správu hraběte Ferdinanda Františka Morzina. Časem získal městečko Petr Vít Morzin, dosavadní majitel statků Ježovy a Ptenín, který všechna panství spojil v jeden celek. Za Morzínů byl Merklín již v osmdesátých letech 18. století počítán mezi města. Petr Vít se stejně jako celý rod Morzínů a předchozích Kolovratů významně přičinil o rozvoj obce. V průběhu 18. století bylo v Merklíně ustaveno několik řemeslnických cechů. Když Petr Vít v roce 1815 zemřel, dostalo se merklínské panství do správy Jana Karla Krakovského z Kolovrat, vlastence, lidumila a schopného hospodáře. Po polovině 19. století ze zdejšího převážně zemědělského kraje odešlo množství lidí hledat práci za moře.


bijadla_nacrtBiadla, dnes samota ležící poblíž městečka Merklín, jsou poprvé připomínány k roku 1115 v souvislosti s darováním ke klášteru v Kladrubech. Ves byla zničena v průběhu husitských válek. Čas nepokojů a zkázy přečkal jed zdejší kostel sv. Vavřince, zrušený výnosem Josefa II. v roce 1787. Zhruba padesát let předtím zakoupil Biadla, tehdy osamocený hospodářský dvůr, od Černínů rod Morzínů a připojil je k merklínskému panství. Roku 1831 byl zpustlý kostel zvětšen a radikálně přestavěn na sýpku. Dodnes lze při podrobnější prohlídce stavby nalézt množství artefaktů poukazujících na její vysoké stáří, kamenné gotické ostění nevyjímaje.


Kolem roku 1848 byl Merklín střediskem panství, k němuž náležely majetky ve dvaceti vsích. V městě samém již tehdy bylo na 130 domů a 1100 obyvatel. Na přelomu 19. a 20. století bylo v okolí Merklína otevřeno několik kamenouhelných slojí, nějaký čas zde fungovala sklárna u nedaleké samoty "na Vytůni" a později i důl na zinkovou rudu.


zidovsky_hrbitov_nacrtRoku 1685 byl jižně od Merklína na hřebeni dnes zalesněného kopce založen židovský hřbitov. Pozemek hřbitova, mající zhruba lichoběžníkový tvar, je obklopen značně zchátralou kamennou ohradní zdí. Množství pískovcových a žulových náhrobků z období 18. až 20. století tu spolu se vzrostlou zelení vytváří neopakovatelnou scenérii, tolik příznačnou právě pro osamocené židovské hřbitovy.


Univerzálním dědicem po Hanuši z Kolovrat, nástupce po Karlu Krakovském, se stal Eduard Pállfy z Erdödu, který se v duchu svých předků činně zapojil do politického života. Roku 1900, tedy 15 let předtím, než Eduard Pállfy zemřel, se správy obce ujal Jan Pállfy. Rod Pállfyů se na merklínském zámku zdržoval až do roku 1945. Na sklonku třicátých let se Merklín v souvislosti s Mnichovskou dohodou ocitl v blízkém sousedství Velkoněmecké říše. Konec nacistické okupace přinesli ve slavných květnových dnech roku 1945 až vojáci Pattonovy 3th US Army. Merklín měl nejvíce obyvatel před a v průběhu druhé světové války - od 1100 až 2000 občanů. Od roku 1945 pak dochází k postupnému úbytku obyvatelstva.


Zástavba centrální části obce má dodnes historizující charakter s množstvím dochovaných památkově - architektonických prvků, pocházejících především z období 19. století. Nevelké zemědělské usedlosti nebo drobné domky někdejších malorolníků či řemeslníku lemují hlavní komunikační průtahy obcí. Poměrně značné množství dosud existujících bran, historizujících štítů obytných domků nebo sýpek, poplatných především stavební produkci posledních dvou století, dodává městečku neopakovatelný a svébytný ráz.